Kniha: Agile Product Management with Scrum

V rámci příprav na červnové školení Produktového Managementu s Romanem Pichlerem jsme do firmy pořídili knihu Agile Product Management with Scrum. S chutí jsem si ji přečetl a rád bych se podělil pocit, jaký jsem z knihy měl.

Jedná se o poměrně útlou knihu. Se svými cca 120 stranami textu ji můžete zvládnout docela rychle. Cílovými čtenáři knihy jsou stávající nebo budoucí Product Owneři a management firem vyvíjejících software. V šesti kapitolách kniho pojednává o tom, kdo vlastně je Product Owner, jaká je jeho role při plánování produktu a také při běžných činnostech v rámci agilního vývoje (resp. v této knize zúženého pouze na scrum).

Čtenář se dozví o technikách přípravy vize produktu, práce s backlogem a sledování postupu vývoje. Dále také jak participovat na různých scrum meetinzích a na každodení činnosti scrumového týmu či týmů. V závěru je popsáno na co se zaměřit pokud s rolí Product Ownera začínáte.

Pro většinu činností a technik najdete také popis variant a modifikací, které je vhodné brát v úvahu při práci na větších projektech/produktech. A v závěru každé z kapitol je shrnutí tipických neduhů a nedostatků, které autor ve své praxi viděl.

Osobně musím říct, že jsem očekával o něco hlubší sondu do práce product managementu v rámci scrumu. Kniha je spíše základní příručkou zejména pro ty, kteří se scrumem teprve začínají. Je užitečné zopakovat si základní věci z agilního product managementu, ale kdo s ním má již nějaké zkušenosti, mnoho nového v této knize nenajde.

Přínos si určitě beru z kapitol věnovaných produktové vizi a plánem releasů. Méně zajímavé pro mě byly pasáže věnované scrumu obecně. Věci jako planning poker nebo burndown chart jsou asi známé každému, kdo si o scrumu byť jen četl. Nicméně i tak bylo užitečné si tyto věci znovu v hlavě mentálně urovnat.

Čtení knihy probíhalo rychle a plynule. Text má příjemný spád a konzistentní strukturu, takže se v něm dobře orientuje. Oceňuji poměrně hodně příkladů, které doplňují teoretické informace.

Pokud někdo se scrumem začíná nebo je nový v roli Product Ownera, může být tato kniha určitě inspirativní. Pokud už ale v této oblasti máte zkušenosti nebo delší praxi, doporučuji sáhnout po nějaké pokročilejší alternativě.

Hackathon

Hackathon jsme u nás ve firmě uspořádali kvůli technologickému dluhu – konkrétně build systém. Trápil nás již dlouho a báli jsme se do něj zasahovat, protože se během času velmi zkomplikoval.  Jednou pohár trpělivosti přetekl a rozhodli jsme se, že zkusíme dvoudenní Hackathon, během něhož problém vyřešíme.

Hackathon pro nás byl neznámou věcí. Většina z nás o akci tohoto druhu někdy slyšela nebo četla, ale s účastí na podobné události, nebo dokonce s její organizací, neměl zkušenost nikdo. Navzdory tomu jsme ale výzvu přijali a rozhodli jsme se hackathon zkusit.

• Snažili jsme se načerpat co nejvíce informací na internetu a rozhodli jsme se pro následující formát:
• Hackathon bude mít  ústřední téma - build systém
• Každý, kdo se zúčastní, může přinést i své další téma
• Bude to primárně akce vývojového oddělení, ale jsme otevřeni tomu, aby se přidal kdokoliv další z firmy
• Pojedeme hardcore variantu – pokusíme se pracovat celou noc, nebudeme si tedy zajišťovat žádné ubytování. Kdo odpadne, může si zdřímnout kdekoliv – byť v polních podmínkách na vlastní karimatce
• Je to první akce podobného druhu – nebudeme mít přehnaná očekávání. Hlavně nás to musí bavit.
• Datum – čtvrtek a pátek někdy začátkem ledna.

S blížícím se datem jsme ve firmě pozorovali několik jevů. Hackathon měl poměrně velký ohlas a spousta kolegů se nás na něj ptala. Pro spoustu lidí je tento druh akce evidentně přitažlivý. Směs zvědavosti a obav přinášela drobné napětí a nejistotu, energie kolem připravované akce byla nicméně velmi pozitivní.

O to větší závazek to pro nás byl. S organizací akce nám nakonec pomáhala všechna oddělení. Infrastrukturu nám s rezervou zajistili naši admini tak, abychom měli jistotu, že po technické stránce bude vše fungovat. HR oddělení si vzalo na starosti zásobování (dostatek jídla a pití je nutnost). Celkově se vše vyvíjelo, jak mělo.

V den hackathonu jsme se všichni sešli v kanceláři naší brněnské pobočky. Po krátkém organizačním úvodu následovali takzvané „Pitch talky“. Každý, kdo měl zájem o prosazení svého projektu, ho v pár větách představil. Nic obšírného, nejvýše dvě minutky na každého. A šlo to pěkně hladce. 

Poté proběhlo rozdělení do týmů. Každý šel ke garantovi nějakého projektu. Opět to proběhlo plynuleji, než jsme čekali. Vzniklo nám tak několik skupinek - týmy o dvou až pěti lidech. Ani ne hodinku po startu jsme měli úvodní organizační věci za sebou, a týmy se tak mohly vrhnout do práce.

Intenzivní pracovní nasazení vydrželo téměř celý den. Samozřejmě s přestávkami, během kterých jsme se občerstvili předem zajištěným jídlem. K večeru už začalo tempo lehce upadat. Samozřejmě jsme se drželi, co to šlo, ale v průběhu večerních hodin začali první účastníci odcházet nebo uléhat.

Celou akci jsme pojali jako dobrovolnou, takže jsme v odchodu ani ve spánku nikomu nebránili. A bylo pěkně vidět, že každý má limity jinde. Hlavní "peloton hackathonistů" se držel přibližně do druhé hodiny ranní. Poté už zůstali bdělí jen ti největší vytrvalci. Celou noc jsme beze spánku vydrželi čtyři.

Některá témata se nám během večera vyčerpala. Zejména výzkumné projekty jsme v určitý okamžik prohlásili za vyřešené. Bylo ale fajn, že lidé, kteří na nich pracovali, začali pracovat na novém projektu nebo se přidali k dalším týmům. Střídání týmů se ukázalo jako možnost příjemného odreagování. Změna kontextu byla mentálně osvěžující.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že byla i témata, která jsme prohlásili za vyčerpaná příliš brzy. Pohledem zpět jsme si s nimi mohli více vyhrát, jít do větší hloubky. Víc se bavit tvorbou, která už sice nabyla výzvou, ale mohla být prostě zajímavá. Toto přičítám spíš nezkušenosti. Příště budeme moudřejší.

Ranní a dopolední práce už běžela v podstatě na únavový dluh. Ale soudržná atmosféra byla všudypřítomná a moc fajn. Po obědě jsme potom celou akci oficiálně uzavřeli závěrečnými prezentacemi jednotlivých skupin.

Celofiremní zhodnocení proběhlo o pár dní později. Dopadlo velmi pozitivně. Někteří účastníci sice hlásili, že formát dvoudenního nonstop maratonu jim nevyhovuje, nicméně naprostá většina lidí byla více než spokojena. Zejména si chválili výbornou a soudržnou atmosféru. Dále potom možnost oprostit se od běžných pracovních povinností a zkusit si "něco jiného".

Akce rozhodně naplnila očekávání. Kdybych měl v několika bodech shrnout, co jsme se naučili, bylo by to:

• Není dobré počítat s hotovým nebo produkčním kódem. Programuje se nečistě, na rychlost a pro radost. 
• Zajištění cateringu pomohlo tomu, že nebylo nutné vytrhávat se z koncentrace v nevhodný okamžik.
• Nejcennější během akce je dobrá atmosféra. Soudržnost týmu byla téměř hmatatelná a kuchyňský skupinový rozhovor ve 2:30 ráno byl silný zážitek.
• Prezentace na konci je důležitá. Pomáhá zformulovat výstupy a nenechat téma jen tak vyšumět.
• S dobře naladěnými lidmi to jde hladce. Když lidé chtějí, aby to byla prima akce, tak to bude prima akce.
• Příprava témat je důležitá, ale dá se hodně improvizovat. Skupina chytrých a motivovaných lidí dokáže spoustu věcí vymyslet bez přípravy. Změna témat, týmů je možná. Někdy až žádoucí.
• Dobrovolnost, dobrovolnost, dobrovolnost. Neúčast na hackathonu neznamená nic špatného. Prostě taková akce nevyhovuje úplně každému.
• Zábava na odreagování se může hodit. Byť my jsme ji tentokrát využili minimálně (hráli jsme chvíli nějakou hru). Příště to může být jinak.
• Otevřenost dalším oddělením přinesla rozmanitost. Je dobré mít v týmu nejen vývojáře, ale i konzultanty, sales engineery .... více různorodých pohledů dodává variabilitu. Navíc spojuje lidi, kteří spolu v běžně nepracují.
• Je třeba pokorně přiznat, že build systém jsme celý nepředělali. Ale minimálně jsme to téma otevřeli. Ztratili před ním ostych a udělali si mnohem větší jasno jak a co je třeba předělat.
• Akci určitě zopakujeme. Stojí to za to!